září 2020
Dnes bylo před školou ´narváno´. Prvňáci s kornouty, kufříky, květinami a samozřejmě už i se školními taškami netrpělivě čekali na zvoneček, který jim na budoucích devět let otevře brány školy.
Pamatuju dobu, kdy někteří prvňáčci první den nástupu do školy plakali. Zdá se, že v tomto udělala povinná předškolní výchova v MŠ své – děti už jsou na kolektiv a odloučení od rodičů zvyklé; přechod do školy jim z důvodu stesku problém nečiní. Navíc znají spoustu kamarádů už ze školky, a tak se na nové podněty ve škole většinou těší. Slavnostní den umocňuje přítomnost rodičů, event. i prarodičů a sourozenců. Je to prostě v životě každého dítěte důležitý den.
Hurá do třídy! Je nás hodně, ale vmáčkneme se. Nejvíc prostoru mají vpředu stojící školní a obecní autority. Ne, že by jej pro sebe vyžadovaly, ale před tabulí je místo potřeba pro vítací ceremoniál. Po přivítání přítomných ředitelem školy se slova krátce ujímají i starostové obcí Jestřebí a Provodína.
Starosta Schreiner vtáhl děti do děje dotazem, do kolika už umí počítat. Do deseti?, dvaceti?, třiceti? S lesem hlásících se rukou se z řad dětí ozývají výkřiky ´do padesáti´, ´do sta´. Poslední hlas hrdě oznamuje: „Do třinácti!“
Starosta Štěrba děti upozornil, že se asi budou často vídat, jelikož je z Provodína a že se na ně přijde do školy někdy podívat. Evidentně tím potěšil především holčičku ze zadní lavice, která nadšeně zvolala: „Jóó!“
Nadšení vzbudila též informace paní učitelky Hany Vaňkové, že v tom všem, co děti v 1. třídě čeká, bude i plavání.
Po proslovech se chodí jednotliví prvňáčci představit. Najdou na tabuli své písmenko (iniciálu křestního jména). Vyberou si svého motýlka a dostanou modrou kšiltovku, která bude na společných výletech dobře viditelným identifikačním znakem.
A co dnes na první pohled ve škole chybělo? Roušky. Mgr. Kotek, ředitel školy, jejich příznivcem zrovna není. Dokud tedy roušky nebude situace či předpis vyžadovat, budou děti ve škole dýchat volně.