První písemná zmínka o obci pochází z roku 1376, kdy je v městské knize z Bělé pod Bezdězem jmenován rychtář Nýček z Provodína. Již v této době asi vesnice patřila k jestřebskému zboží Berků z Dubé a zůstala jejich majetkem až do poloviny 15. století. Syn Jindřicha z Dubé, husitského hejtmana v České lípě, Čeněk, se tehdy zúčastnil na straně severočeské šlechty války proti lužickým městům. Roku 1445 byl za výpravy Lužičanů do Čech oblehnut hrad Sloup a s Lužičany spojená vojska litoměřické hotovosti se chystala také proti Jestřebí. Čeněk z Dubé raději prodal Jestřebí s příslušným panstvím veliteli litoměřické hotovosti Janovi ze Smiřic. Janovi synové Václav a Jindřich udrželi panství do 80. let 15. století, kdy je prodali Kryštofovi z Vartenberka. Roku 1542 získal jestřebské panství Kryštofův syn Václav z Vartenberka, který je připojil ke svému rybnovskému, později novozámeckému panství.

Novozámecké panství bylo majetkem Vartenberků až do třicetileté války. Jan Jiří z Vartenberka se aktivně zúčastnil protihabsburského povstání, a proto mu byla panství roku1622 zkonfiskováno a o rok později je koupil Albrecht z Valdštejna. Po jeho smrti v Chebu roku 1634 mu byly jeho statky zkonfiskovány, pouze novozámecké panství bylo ponecháno vdově po zavražděném, Isabele z Harrachu. Dědictvím přešlo roku 1654 na dceru Marii Alžbětu, provdanou za hraběte Rudolfa z Kounic. Tím se stalo novozámecké panství majetkem Kouniců a zůstalo jím až do 20. století.

Již ve středověku byl Provodín pro svou rozlehlost rozdělen na dvě části, nazývané Provodín hořejší a Provodín dolejší, zda měla každá část svého rychtáře, však zůstává neobjasněnou otázkou. Obyvatelstvo se živilo zemědělstvím, řemesla se zřejmě soustřeďovala v blízkém městečku Jestřebí. Za třicetileté války procházelo přes Provodín několikrát vojsko, obec byla částečně vylidněna a vypálena, počet obyvatelstva se snížil. V poválečném období se vrchnost snažila, velmi často bez větších investic do hospodářství dosáhnout co nejdříve maximálních zisků ze svých panství. Tento stav vedl roku 1680 k selskému povstání, kterého se zúčastnili i poddaní z Jestřebí a Provodína.

V polovině 18. století vypukly dlouhotrvající války mezi Rakouskem a Pruskem. Provodín se i tentokrát stal průchodištěm válčících armád, před nimiž obyvatelstvo prchalo do okolních lesů. Roku 1757 se v okolí Provodína nakrátko utábořila část pruské armády, byla však odtud vypuzena rakouskými oddíly. Další vojenský tábor Prusů byl v Provodíně roku 1778 za války o bavorské dědictví. Vojsko zde tábořilo téměř 6 týdnů. Koncem téhož roku byla v prostoru Provodína, Jestřebí a dále k Holanům vybudována soustava opevnění, která měla zabránit dalším nepřátelským vpádům. V 18. století nebylo opevnění již využito, ale k jeho částečné obnově a strategickému využití došlo roku 1813, kdy v letních měsících došlo k francouzskému vpádu do severních Čech a opevnění bylo tehdy obsazeno rakouskými a ruskými oddíly.

Války v 18. století byly příčinou hospodářských potíží a vedly ke zvýšenému útisku poddaných. Roku 1775 vypuklo v severních a východních Čechách selské povstání, které postihlo i novozámeckému panství. K povstalcům se připojili poddaní z Karas, Provodína i Jestřebí a z dalších vsí a v počtu asi dvou tisíc lidí táhli na Nový Zámek, kde byli rozehnáni vojskem.

Po správní stránce se Provodín stal od roku 1850 trvalou součástí politického a soudního okresu Česká Lípa. Volená obecní samospráva, která od roku 1850 nahradila dřívější vrchností dosazované rychtáře, se skládala z obecního zastupitelstva a obecního představenstva, jakožto užšího výkonného orgánu. V Provodíně působilo osmičlenné obecní zastupitelstvo.

V 19. století zůstával Provodín stále zemědělskou obcí, řemeslníci, kteří ve vsi provozovali své živnosti, se stali počátkem 60. let členy živnostenského společenstva v Jestřebí. Když byla roku 1867 dána do provozu železnice Bakov nad Jizerou - Česká Lípa, byla v Provodíně zřízena stanice, která však byla pojmenována Jestřebí. Ze strany obecního úřadu v Provodíně se nejednou udály pokusy (naposledy roku 1938) o změnu názvu stanice, ovšem bezvýsledně.

Koncem 19. století byly v Provodíně otevřeny lomy na sklářský písek, který se používal i pro výrobu čistících filtrů. Na těžbě se nejvíce podílely firmy Bech, Wilhelm Schulz a především Engel a Co., která v Provodíně těžila ještě ve 30. letech 20. století.

Období 1. republiky

Ve 20. letech před II. světovou válkou dochází k postupnému navyšování počtu českého obyvatelstva.  V té době přišlí první čeští osídlenci, jsou dnes nejstarší starousedlíci v Provodíně. Dle sčítání lidu v roce 1930,  měl Provodín  588 obyvatel. Z toho bylo 468 německé a 100 české národnosti. Češi zakládají různé vlastenecké spolky, hrají ochotnické divadlo a pořádají výlety po hradech a zámcích a vyprávějí si o českých dějinách. V Provodíně fungují dva spolky - Jednota severočeská a Baráčníci. Oba spolky soutěžily ve výkonech a výtěžky, které měly, ukládaly na novou českou školu.

V té době byla česká škola v Provodíně pouze dvoutřídní, 1. a 2. třída v domě u Trunečků čp. 108. Další dvě třídy byly v Jestřebí na návsi v čp. 120.       
Mateřská škola v Provodíně byla v domě Aloise Jansy čp. 100.       

Nová česká škola se dostavěla v roce 1938. Slavnostní otevření bylo 14. srpna 1938. Krátce na to přišel bez varování odsun obyvatel české národnosti. Většina lidí odjížděla ke svým příbuzným do vnitrozemí, někteří nevěděli ani kam. Prvními žáky v nové české škole tak byly německé děti.  

V roce 1930 byla postavena kaple na hřbitově. Její výstavba stála obecní rozpočet 54.600 korun. Další zařízení oltář 4.000 korun, lavice 4.000 korun a zvon 3.000 korun. Jednání o stavbě, započatá již v červnu 1927, dospěla k rozhodnutí v roce 1929, kdy bylo započato se stavbou hřbitova. Lesní pozemek určený k tomuto účelu v rozsahu 1 ha a 10 arů byl získán od Alexandra Hohenlohe za cenu 13.000 korun.   
(Informace o zřízení hřbitova a kostelíku byla objevena v ukryté schránce v kopuli věže v r. 1993 při opravě kaple).

Provodín po 2. světové válce

Hned po válce se většina z odsunutých Čechů snaží vrátit do Provodína.
Největší vilu ve vsi, hospodářství Sluneční dvůr (nyní je tento objekt v katastru obce Jestřebí), obsadila Rudá armáda (velitelem byl generál Turčinski). Rudoarmějci, oslavující konec války, pozvali i místní Čechy. Po odchodu Rudé armády začala složitá doba odsunu Němců do Německa. Zůstat smějí jen rodiny ze smíšeného manželství. Do uvolněných domů a hospodářství přicházejí osídlenci z vnitrozemí.

Do firem státně nespolehlivých obyvatel, byly na přechodnou dobu jmenovány správní komise. Již 19. 5. 1945 vznikl v Provodíně tzv. Revoluční národní výbor. Z místních Čechů jej zorganizoval Antonín Kverek a sám sebe prohlásil předsedou. Jeho zástupcem byl František Čepelák. Další členové komise byli Oldřich Kašpar a Václav Bureš. A. Kverek s F. Čepelákem zároveň řídili RNV také v Jestřebí.        
15. srpna 1945 byl v Jestřebí zvolen samostatný MNV a MNV Provodín omezil svoji činnost jen na svou obec.

Roku 1948 se měly konat již řádné volby do NV, avšak v důsledku vnitropolitických změn po únoru 1948 k volbám nedošlo. Po dalších šest let byl MNV reorganizován a jeho složení obměňováno rozhodnutím výboru KSČ a akčních výborů národní fronty.

V roce 1948 při slavnostním přejmenování školy na Národní školu J. A. Komenského, byla otevřena přístavba pro 4. třídu. 

V 1958 je v Provodíně založena Osvětová beseda K. H. Máchy. V Provodíně funguje knihovna, divadelní, loutkářský a rozhlasový kroužek. 4. 5. 1960 přijíždí na jednu z četných besed s občany spisovatel Jan Drda.      
V tzv. sále (patřil původně k hospodě "Dřevěnce") bylo mimo divadla, cvičení, schůzí, zábav a jiných aktivit provozováno ´putovní kino´. Do obce zajížděl asi v 14denních intervalech pán s dodávkou a rourou (promítací plátno) na střeše.            
Aktivita v kulturním životě vedla k postupné rekonstrukci sálu. Pro potřeby ochotnického divadla byla nejdříve přestavěna jevištní část se zázemím, kam se vešla obecní knihovna a MNV (do té doby v č. p. 30). V další etapě byla realizována přístavba s toaletami a šatnou (dnes Šenk u Petra). Kino se původně promítalo ´ze stolů´, později byla vybudována projekční místnost (nad vchodem do sálu), realizovaná jako půdní vestavba. Kulturní dům byl po přestavbě slavnostně otevřen v lednu 1964. V jednom ochotnickém představení (Lucerna) hostoval národní umělec Jaroslav Vojta.

V listopadu 1963 proběhlo jednání o sloučení obcí Provodína a Jestřebí. Občané se převážnou většinou vyslovili proti sloučení obcí. Stejného názoru byla i většina poslanců MNV. V dubnu 1967 dochází ke sloučení MNV se Srním.

V roce 1974 byla v Provodíně zahájena stavba nové mateřské školy pro 90 dětí. Slavnostně otevřena byla 4. 10. 1975.     
Počet obyvatel prudce vzrostl výstavbou ´podnikových´ čtyřpodlažních bytových domů (přes 80 rodin).

řádali turisté TJ  Jestřebí – Provodín I. ročník dálkového pochodu ´Provodínská štrapanda´. Tato akce vznikla hlavně zásluhou Jana Hanuše, Bohumila Zvěřiny a Ladislava Kohoutka.

Období sloučené obce Provodín - Jestřebí

Koncem sedmdesátých let dochází k direktivnímu slučování obcí, bez ohledu na přání a mínění obyvatel. 1. ledna 1981 vznikla nová obec ´Jestřebí – Provodín´. Sídlem nového MNV se stal Provodín. Do sloučené obce patřily ještě Srní, Pavlovice a Újezd. V době sloučení měla spojená obec celkem 1 520 obyvatel - v Jestřebí žilo 638 a v Provodíně 663 obyvatel.

Provodínská část obce měla poněkud průmyslovější charakter. V osmdesátých letech se rozšiřovala těžba písku podniku Keramické a sklářské suroviny. V Provodíně bylo v padesátých letech postaveno silo a sklady Zemědělského nákupního a zásobovacího závodu Česká Lípa, v r. 1976 sklad hnojiv Agrochemického podniku. Vytěžená a opuštěná část pískovny byla o několik let v polovině osmdesátých let využívána k pořádání oblastních motokrosových závodů.     

Provodín po roce 1989

Dlouhodobý proces společenského uvolňování vyústil koncem listopadu 1989 v radikální změnu politického systému v Československé socialistické republice. Demokratizace společnosti a možnost rozhodovat o záležitostech obce bez politických tlaků ze strany KSČ, umožnily zrušit vynucené sloučení Jestřebí a Provodína z roku 1980. Rozhodnutím KNV v Ústí nad Labem byl na popud Jestřebí k 1. červnu 1990
z obce Jestřebí – Provodín vyčleněn samostatný MNV Provodín. Jeho předsedou se stal Jaroslav Beránek, předsedou samostatného MNV Jestřebí zůstal Josef Kordík. Činnost obou místních národních výborů skončila dnem konání komunálních voleb dne 24. listopadu 1990, kdy je vystřídaly obecní úřady, zřízené dle zákona č.367/1990 Sb.         

Červen 1990 – listopad 1998

První polistopadový starosta samostatné obce Provodína Jaroslav Beránek byl vizionář. Měl jasnou představu, jak obec pozdvihnout, měl i schopnosti a odvahu představy realizovat.      
Obecní úřad byl jedním z prvních v okolí, kde se začal používat počítač, jako v jedné z prvních bylo v obci zavedeno odpadové hospodářství (likvidace desítky černých skládek v obci vč. největší skládky za starou pískovnou, výroba a zavedení vlastních obecních velkoobjemových kontejnerů, prodej popelnic pro každý dům, vybudování sběrného dvora v lese u závor). Díky starostově vizi moderní, úhledné obce, došlo k přeložení elektrického vedení ze sloupů do země; postavila se nová trafostanice v horním Provodíně pro posílení slabé el. sítě, obec se zasíťovala Telecomem, položil se optický kabel. Významnou investiční akcí byla plynofikace centrální části Provodína. Z prostředků obce byl občanům přiznáván ekologický příspěvek na změnu vytápění z uhlí ve výši cca 30.000,- Kč na dům. Úpravy proběhly v budově provodínské základní školy – vybudovala se půdní vestavba, došlo ke změně vytápění z teplovodního (na uhlí) na elektrické, rekonstrukcí prošly šatny a sociální zařízení. Velké opravy se dočkal i zanedbaný hřbitov vč. obvodových zdí a hřbitovní kaple. Zřízení na tu dobu netypického veřejného osvětlení, navozující osobitou útulnou atmosféru obce, podtrhla oprava chodníků s položením zámkové dlažby a zřízení chodníků nových, např. v Lesní ul. Se zrušením sloupů elektrického vedení došlo ke zrušení obecního veřejného rozhlasu.      
V letech po r. 1989, kdy nebyla ještě daná pevná pravidla státních dotací na investiční akce (pravidla se často měnila, mnohdy rozhodovaly spíše známosti), bylo provedení a ufinancováni uvedených investičních akcí vizitkou skutečně schopného vedení obce.

Stručná letopisná historie Srní
období 1878 - 1990

(Srní bývalo až do r. 1967 samostatnou obcí)
 

Název
1878  - Rehdörfel (Existuje údaj, že v prosinci 1868 bylo úředně stanoveno mýtné na několika místech, mj. je zde jmenovaná i naše ves)
1895 - Srní Vesnička           
Dnešní název Srní se objevuje až v roce 1929

Železnice
1866 – buduje se trať, zdejší zastávka dostala pracovní název Brána. *) Po zprovoznění dráhy nesla zdejší zastávka název Zákupy – Mimoň (Reichstadt-Niemes).        
Zajímavost: 9. října 1867, kdy ještě trať nebyla dokončena, zde do vlaku nastoupil excísař Ferdinand, aby odcestoval do Vídně.         
*) Nejstarší název z r. 1866 v novinách byl Brenná – Mimoň (Brenn-Niemes), podle toho, zda se jednalo o noviny české či německé. Možná od Brenná někdo odvodil Brána…

19. století - v obci funguje dřevozpracující podnik, který se od roku 1907 zaměřil na impregnaci. Díky podniku začíná růst i počet obyvatel ve vsi.

1945 - uskutečňují se zde první volby. V té době zde již bylo v provozu pohostinství a prodejna smíšeného zboží. Ta roku 1949 připadla Severočeské Včele a roku 1953 pak Jednotě Nový Bor.

1957 se Srní odtrhlo od Karasů a stalo se samostatnou obcí s 9 členným zastupitelstvem. Úřadovna byla na osadě Kraví Hora.

1958 zde existoval Výbor žen, v roce 1959 se podařilo uvést do provozu knihovnu a dětskou recitační a divadelní skupinu.

Od 60. let se postupně otevírala nová ložiska těžby písku pro Provodínskou pískovnu.

1960 - návrh na sloučení s Provodínem, pro nesouhlas ONV nebylo realizováno. 
Zdejší divadelní kroužek hrál po celém okolí. Vznikl oddíl Svazarmu, jehož členové se pustili do stavby hřiště a střelnice.

1961 -  postaveno silo na piliny. Bylo také zahájeno jednání o výstavbě nového Dřevokombinátu i nutné rekonstrukci vlečky.  Od uhelných dolů zakoupeny 2 železniční jeřáby, ulehčily ruční nakládku pražců a sloupů.         
V roce 1961 žilo v Srní 169 obyvatel

1964 - provoz impregnace vyhořel a roku 1969 byl postaven znovu s novou technologií.

1963 - opět nastaly snahy ke sloučení s Provodínem, opět neúspěšně (nesouhlas).

1964 -  otevřeno dětské kluziště s osvětlením.

1966 - Srní bývalo až do r. 1967 samostatnou obcí. Na konci roku 1966 se Srní připojilo k Provodínu. Pod Provodín patří i osada Kraví Hora.       

V r. 1970 žilo v Srní již jen 113 obyvatel.

1990 – dokončena dvouetapová stavba, vyvolaná rozvojem uranového průmyslu – odlehčení železniční přepravy přes Českou Lípu. Stavba zahrnovala zrušení jednokolejného přejezdu, rozšíření kolejiště, rekonstrukci nádraží.        
Nájezd se silniční dopravou narušil integritu zástavby.        

 

V uvedené historii jsem použila informace a citace z:

oficiální webové stránky obce           
starších obecních kronik Ladislava Bratršovského a Heleny Hlinovské     
záznamů veřejného webu Pavla Bratršovského       
informací Františka Peruna, starosty obce v letech 1998 – 2010    
informací Jaroslava Beránka, starosty obce v letech 1990 – 1998   
informací p. Daniela, soukromého historika z České Lípy