květen 2026
O tom, že naše obec leží ve „vlčím teritoriu“, jsem už před časem psala. Jenže jedna věc je o tom psát a číst, a druhá zažívat jejich přítomnost zblízka. A těch osobních pozorování začíná být na můj vkus nějak moc na to, že vlk má být plaché a těžko spatřitelné zvíře.
O setkání s vlkem v lokalitě Srní a Kraví hora mám ověřené informace od tří různých lidí. Vlci byli viděni také u silnice mezi Jestřebím a Provodínem, na zeleném cípu u Zmrzliny Provodín, v oblasti za Slunečním dvorem a na Dlouhém vrchu. I já sama jsem dva viděla. Nezůstává ale jen u pozorování. Na počátku května vlci třikrát navštívili ohradu s ovcemi na horním Provodíně. Řada zvířat jejich útok bohužel nepřežila. Kdo má trochu empatie, ví, že tady nejde jen o finanční škodu…
Ukazuje se, že ani vysoké ploty stoprocentně nepomáhají a s psí ochranou stád to není tak jednoduché, jak se občas píše. Ale to by vydalo na samostatný článek. Odborníci zmiňují, že vlci „ze severu“ se chovají trochu odlišně od jiných populací. Například ve Šluknovském výběžku už jsou lidé kvůli jejich snížené plachosti mnohem ostražitější. Objevují se vědecká podezření, zda v minulosti nedošlo ke zkřížení vlků se psy. I v případě napadení našich provodínských ovcí se proto odebraly vzorky pro genetické testy, které by měly původ šelem objasnit. Dlouhodobě genetické sledování zatím nikdy křížení se psy nepotvrdilo. To ale neznamená, že se neřeší jejich chování, především to, že někteří vlci jsou méně plaší, než by měli být. Podle odborníků to ale nemusí znamenat nic „geneticky špatného“ – spíš žijí v hustě osídlené krajině, na lidi i techni-ku si prostě zvykli a mladí jedinci bývají zvědaví, podobně jako puberťáci v každém druhu.
Není žádný důvod propadat panice, nejsme zdaleka jedinou oblastí, kde vlci žijí. Nicméně musíme začít vnímat realitu: vlk zkrátka není liška a musíme počítat s tím, že na něj při procházce můžeme narazit.
Mám vlky ráda, do naší přírody patří a rozhodně bych si nepřála jejich vyhubení. Je ale na místě se ptát, jakým způsobem budeme do budoucna regulovat jejich množství a teritorium, když v naší přírodě nemají žádného přirozeného nepřítele. Pokud si zachovají plachost a jejich stavy budou přiměřené, budou nepochybně krásným obohacením naší krajiny. A mezi námi – pořád lepší vlci než medvědi...