prosinec 2020
V základní škole chodil Mikuláš s anděli a čerty v pátek 4. prosince.
„I když jsme už šesťáci, tak jsme se na ně těšili celý týden,“ dělí se na školních stránkách o své pocity např. žáci z 6. třídy. „Většina z nás si připravila hezkou básničku, některé dívky se i slavnostně oblékly a všichni jsme dostali mikulášskou nadílku.“
Čerti, Mikuláš a andělé dorazili i k nám do Provodína. Prvňáci soutěžili o čertovské omalovánky, druháci se dnes učili se samotnou čerticí a třeťáci si museli lámat hlavičky s čertovskými příklady a vyjmenovanými slovy.
Na konci týdne byla vzácná návštěva i v mateřské školce. Přišel Mikuláš a s ním i čertík. Jako každý rok, slíbily všechny děti, že už budou jen a jen hodné a všechny svoje hříšky napraví. Potom dostaly od Mikuláše dobroty a odvážnější děti se s ním vyfotily. Celý den ve školce proběhl v duchu pekelném, ale nikoho si čertík neodnesl, a tak bylo, jak hlásí Lenka Kuklová, veselo.
Taky vám připadá, že trendem posledních let jsou spíš čerti? Když jsem byla malá, byl pro mne naprostou jedničkou a nejvyšší autoritou sv. Mikuláš. Čert byl, alespoň ten, co chodil k nám domů, spíš podružnější. Oproti vysokánskému Mikulášovi, který se mě vždy klidným, ale přísným hlasem dotazoval, zda jsem byla hodná, bylo čertovo blblblbl slabým odvarem. Nechodila jsem do ´Pekla´ ani do ´Nebe´, maximálně do kulturáku, kde nám, dětem v sále, promlouval do duše z podia Mikuláš hromadně. To už bylo lepší, když přišel k nám domů. A úplně nejlepší, když nepřišel osobně vůbec a nechal nadílku jen za oknem, kam jsem mu pro ten účel předem chystávala své vroubkované punčocháče. Pořád to byl ale Mikuláš. Čert nic nedával. Přemýšlím, proč dnes bývá Mikuláš trochu na vedlejší koleji? Asi s ním není moc legrace a autority teď taky zrovna nefrčí. I tak jsem ale za našeho tradičního Mikuláše ráda. Kéž nám vydrží mnoho dalších let a nevyšumí postupně v jinou, u nás méně tradiční postavu.