listopad 2020
Přituhuje, ale pro některé ptáky je naše zima snesitelnější než zima v jejich domovině. Proto se v zimě v okolí Provodína můžeme setkat s méně běžným ptactvem. Někteří ptáci k nám zalétají z dalekého severu, ze Skandinávie a ze Sibiře, aby využili zdejší potravní nabídku, jelikož v jejich krajích by zahynuli hladem, nebo by rovnou zmrzli.
Typickým představitelem této skupiny je brkoslav severní. Už podle pojmenování tohoto ptáka je jasné, že k nám přilétá ze severu. Brkoslav je pták velikosti kosa, pestře zbarvený se špičatou chocholkou na hlavě a s černou páskou přes oko. Obvykle se setkáme s větší skupinou brkoslavů, jelikož se v zimě zdržují v hejnech a posedávají na stromech a keřích ve volné krajině. Často je už na dálku prozradí jejich hlasité štěbetání, které v mrazivém počasí působí velmi nezvykle. Jistě se ptáte, čím se brkoslavi v zimě živí, a zjistíte to rychle když je budete chvilku sledovat. Stačí, aby jeden z hejna odstartoval ze stromu a zmizel v nejbližším šípkovém keři, a zbytek hejna se po chvilce pustí za ním. V keři se pak společně krmí červenými šípky, které polykají celé. Brkoslavi jsou proslulí špatným trávením, a proto se prakticky celý den nacpávají šípky, trnkami, jablky a jiným ovocem, které od podzimu zbylo na stromech. Pokud máte na zahradě strom s jablky i přes zimu, je možné, že se u vás brkoslavi zastaví, aby si pochutnali na zmrzlé svačině. Také lze dát brkoslavům jablko na krmítko.
Dalším zajímavým zimním hostem je ťuhýk šedý. Naši ťuhýci se na zimu posouvají na jih a vystřídají je jejich kolegové ze Sibiře. Jsou to ptáci velikosti špačka, zbarvení v odstínech šedé a bílé, s černou páskou přes oko. Sibiřská forma ťuhýka je o něco světlejší, se širokou bílou páskou v černém křídle. Bílá páska v černém křídle je dobře vidět v letu, kdy nápadně svítí, jak ťuhýk mává křídly. Obvykle se s ťuhýkem setkáme ve volné krajině, na keřích podél silnic a polí, kde číhá na kořist. Ačkoliv se jedná o pěvce, živí se ťuhýk živočichy, které sám uloví, v tomto případě myšmi a hraboši. Vydrží nehybně sedět celé hodiny a čeká, dokud nějaký hlodavec nevyleze ze své nory. Každou zimu vídám ťuhýky šedé v okolí Jestřebí, Zahrádek, nebo na Ramši. Lze je snadno spatřit, jelikož jejich světlé zbarvení je dobře vidět na pozadí tmavých keřů.
Vzácným zimním hostem je dřemlík tundrový. Je to málo známý pták, který k nám přilétá pouze na zimu, hnízdí ve Skandinávii a na Sibiři. Dřemlík je dravý pták ze skupiny sokolů, a je nejmenším sokolovitým dravcem. Je menší než poštolka. Dobře lze dřemlíka poznat v letu, jelikož má typickou sokolí siluetu s ostře špičatými křídly. Též jeho zbarvení je typicky sokolí, ale na rozdíl od ostatních sokolů má výrazně pruhovaný ocas a podle toho jej lze dobře poznat. Dřemlíka lze vzácně potkat i v okolí Provodína. Většinou jde o nečekané setkání, jelikož sedícího dřemlíka si lze snadno splést s poštolkou. Ale jakmile vyletí, prozradí se typickým hbitým letem. S oblibou loví drobné ptactvo, a to zásadně v letu.
Z dalších zimních hostů lze jmenovat některé vodní ptáky, kteří se u nás zdržují na nezamrzlých vodách. Zajímavá je zejména potáplice severní, kterou lze za příhodných podmínek spatřit na Máchově jezeře. Je to černý pták větší než kachna s podélnými světlými proužky na krku a dlouhým zobákem. Typický je hlas potáplice, její smutné volání je často používáno filmaři v romantických filmech, nebo v hororech.
Dalším zajímavým vodním ptákem je hvízdák euroasijský, který u nás vzácně přezimuje na nezamrzlých vodách. Lze se s ním setkat také na polích poblíž vody, pokud není moc sněhu. Je to nenápadná menší kachna, ale samec ve svatebním šatě je vybarvený velmi pestře, a pokud se s ním setkáte v předjaří, jistě vás zaujme svým vzhledem. Je svrchu stříbrošedý, s rezavě hnědou hlavou, růžovou hrudí a černým ocasem.