září 2020
Do skupiny dravých střevlíkovitých brouků patří také brouci svižníci (Cicindelinae. Díky bohatosti češtiny jsou naši brouci pojmenovaní velmi výstižně, což u svižníků platí beze zbytku. Svižníci jsou brouci opravdu svižní, pobíhají zběsilou rychlostí na lesních a polních cestách kde lapají různý hmyz, kterým se živí. Jsou to brouci velcí asi dva centimetry s dlouhýma nohama, které jim umožňují rychlý pohyb. Mají velká a ostrá kusadla, tvarem připomínající nože, a také velké oči, aby dobře viděli, jelikož lapají rychlý a létající hmyz, jako například mouchy. Oproti střevlíkům jsou svižníci převážně denní lovci. Zajímavé a velmi dravé jsou také jejich larvy, které si vyhrabují svislé tunely v písčité půdě, z nichž doslova vystřelují jako čertík z krabičky a tímto způsobem lapají kolemjdoucí drobné živočichy. Svižníkům se v okolí Provodína daří, díky zdejší písčité půdě mají jejich larvy kde bydlet. Tito teplomilní brouci jsou nejčastěji k vidění na osluněných místech, která nebyla postižena chemickými přípravky proti hmyzu. Z toho plyne, že v udr-žovaných zahradách s anglickým trávníkem je neuvidíme, a mohu potvrdit, že u pole s řepkou jsem je taky neviděl. Naštěstí máme v okolí Provodína pastviny, což je příznivé pro nejrůznější druhy hmyzu a samozřejmě také pro lidi.
Svižníci se vyskytují i v jiných koutech světa, zejména v tropické Africe žijí velké druhy svižníků zvané manticory. Tito afričtí svižníci mají obrovská šavlovitá kusadla, kterými zdolají i velké živočichy, jako jsou ještěrky, štíři a velcí pavouci. Celkový vzhled těchto brouků je opravdu hrozivý, a není divu, že hrají velkou roli v mytologii řady afrických kmenů. Manticory totiž v Africe zastupují zubatou s kosou. Pověrčivost Afričanů je značná, stačí, aby se některá z manticor objevila poblíž vesnice a „zcela jistě” někdo zemře. Afričtí šamani bohatě využívají špatné pověsti těchto brouků, a používají je k zastrašování lidí, za pomoci děsivých rituálů. Jistě si říkáte, co mají brouci v Africe společného s námi v ČR, ale na to je snadná odpověď. Je známo, že Češi jsou vynikajícími vědci a badateli, a není tomu jinak ani v případě výzkumu brouků. Výzkumem afrických svižníků se intenzivně zabýval český cestovatel Jaroslav Mareš, který je dokonce objevitelem největšího svižníka na světě a zároveň největšího dravého brouka na světě, druhu Manticora imperator. Tento cestovatel objevil a popsal několik dalších druhů velkých afrických svižníků, z nichž jeden pojmenoval na počest našeho slavného cestovatele Manticora holubi.
V naší mytologii se s brouky nesetkáme, pokud nepočítáme slavného „amerického brouka”, na kterého se stejně časem zapomnělo. Podívejme se tedy na některé svižníky v našem okolí:
Svižník lesní – s tímto broukem se lze setkat logicky hlavně v lese. Je zbarvený nenápadně jako kus kůry z borovice, proto často unikne naší pozornosti, přestože je naším největším svižníkem.
Svižník lesomil – jeho zbarvení připomíná moderní maskovací vzory se světlými fleky na tmavém podkladu. Je to podhorský až horský druh, vyskytuje se často na skalách.
Svižník německý – je jedním z menších druhů svižníků. Je matně modrozelený. Vyskytuje se i na hlinité půdě, na rozdíl od ostatních svižníků.
Svižník písčinný – je zbarvený též maskáčově, s výrazným bílým ochlupením spodní části těla. Je naším nejmenším svižníkem, dorůstá maximálně do jednoho centimetru.
Svižník polní – je krásně smaragdově zelený, takže ho nelze přehlédnout. Nejčastěji ho lze spatřit na polních a lesních cestách v otevřeném prostoru.
Svižník zvrhlý – je velmi podobný jako svižník lesomil, a často je s ním zaměňován.
Celkem se v ČR vyskytuje sedm druhů svižníků.