září 2021
Zdálo by se, že tato otázka patří do oblasti cirkusových triků, podívejme se tedy co je známo o matematických schopnostech zvířat.
Kolem roku 1907 se v Berlíně stal celebritou kůň jménem Chytrý Hans, který prováděl složité početní úkony, což přilákalo velké množství diváků. Vzhledem k velkému zájmu veřejnosti bylo provedeno formální šetření schopností tohoto koně. Bylo zjištěno, že Chytrý Hans počítat neumí, a pouze provádí úkony podle nenápadných pokynů svého majitele.
Díky případu Chytrého Hanse panuje obecná skepse k matematickým schopnostem zvířat. Ovšem zvířata počítat umí, jak bylo později prokázáno nejrůznějšími pokusy, při nichž byla zvířata zcela izolována od lidí, aby se vyloučil vliv člověka. Jak dobře zvířata počítají, to záleží na konkrétní situaci. Jisté je, že zvířata počítat musí, jelikož jejich přežití přímo závisí na vnímání počtu. To se týká zejména vztahu mezi kořistí a predátorem, nebo situací během rozmnožovacích rituálů. Každé zvíře si musí umět spočítat své šance, a když se splete, následuje neúspěch. Každopádně lze říci, že zvířata pracují spíše s odhady počtů, například velmi dobře porovnávají množiny. Ovšem čím menší je rozdíl mezi dvěma množinami, tím častěji se zvířata v počtech spletou, což se neliší od početních schopností člověka. Rozlišování jednotlivých číselných hodnot není u zvířat samozřejmé a je omezeno na jednotky.
Jednotlivé druhy zvířat se s počítáním vypořádaly různě. Například tropická žába hvízdalka pěnodějná dokáže přičítat po jedné a také pozná, od kolika má začít počítat. Samec této žáby kváká ve své louži, ale jakmile se v doslechu ozve další samec, přidá první žabák ke své písni další krátké kváknutí. Ostatní žabáci opakují totéž, a podle toho v jakém pořadí který žabák kváká, přidávají na konec své písně příslušný počet krátkých kváknutí. Maximum kváknutí j ešest, jelikož po šesti kváknutí dojde každému žabákovi dech, svou píseň totiž musí zvládnout na jedno nadechnutí.
Zvířata umí pracovat i s nulou, což je schopnost, která byla ještě donedávna považována za čistě lidskou dovednost. Nulu umí prokazatelně používat opice, včely a vrány.
Počty ovládají dokonce i pavouci. Pokusy bylo prokázáno, že pavouk si pamatuje počet ulovených kořistí, které má uložené ve své síti jako ve spižírně. Když pavoukovi seberete jednu kořist, bude ji po určitý čas hledat, než hledání vzdá. Pokud mu seberete dvě kořisti, bude hledat dvojnásobek této doby atd. Pavouk tedy ví, že musí hledat dvakrát déle, a vždy přidá další časový úsek podle toho, kolik kořistí se mu ztratilo.
Velmi dobře umí počítat také ryby, které kupodivu ze všech zvířat nejlépe porovnávají množiny. Například ryba koljuška tříostná dokáže bleskově rozlišit šest od sedmi, nebo osmnáct od jednadvaceti, což může dělat potíže i lidem.
Obecně je jisté, že zvířata umí rozlišit větší počet od menšího. Tato mentální schopnost se nazývá numeriosita, a je ve světě zvířat naprosto normální a nezbytná. Ve světě lidí je tato schopnost v důsledku hnacím motorem inflace, protože každý člověk si raději vybere tu větší hromádku peněz.
Také Provodíně máme počítající zvířata. Viděl jsem, že kočka velmi dobře zná počet svých koťat, a nezapomene ani po několika hodinách jejich celkový počet. Vždy se vrátí, aby přenesla i poslední kotě do nového pelechu. Musí tedy vědět, že v no-vém pelechu má pouze tři koťata a ve starém pelechu ještě další. Mohlo by se zdát, že kočka by se mohla řídit sluchem, ovšem koťata po celou dobu přenášení ani nepípla, aby se neprozradila, a kočce zabralo celé odpoledne, než všechna koťata přestěhovala.