březen 2021
Jdu lesní pěšinou vyvenčit Doníka a koukám – uprostřed cestičky ´hromádka´. Nad-skočila jsem nevolí, opět tu někdo nechal svého psa vykonat potřebu přímo v místě, kudy chodí lidi. Beru klacek, abych to nadělení odmetla z cesty a jak se k němu shýbnu, málem uskočím. Ten psí hovňajs má oči! Zjišťuju to ve chvíli, kdy mi v hlavě ještě doznívá myšlenka, že by měli tomu potřebu konajícímu psovi předepsat žlučníkovou dietu, když je ´to´ takové okrově nažloutlé.
Jak vidíte na fotce, z hovínka se vyklubala ropucha obecná. Ne, že bych byla znalec žab a poznala to. Tedy že to bude ropucha, mi díky její velikosti došlo, ale která? Projela jsem obrázky ropuch na internetu – podoba by seděla na ropuchu obrovskou. Ale Robert Kopecký mě vyvedl z omylu. Ta u nás nežije. Potkala jsem prý ropuchu obecnou, strachy nafouklou (to ropuchy dělávají).
Chráněná ropucha obecná měří obvykle 84–120 mm, sameček je menší. Na jihu Evropy ale může dosáhnout délky až 20 cm. Existuje v různých odstínech; ta moje byla v žlutavě hnědé. Za očima má příušní jedové žlázy. Těmi vylučuje při podráždění či poranění ostrý dráždivý sekret. Tuto tekutinu mohou vylučovat i menší kožní žlázy. Nezkušený predátor, který vezme ropuchu do tlamy, pocítí silné pálení na sliznicích. Sekret může vyvolat i vyrážku, křeče a poruchy trávicí soustavy. Pokud tedy uvidíte svého pejska čmuchat k nějakému ´hromádkovému´ exkrementu, raději se přesvědčte, že nemá oči.