Robert Kopecký: Jedovatí živočichové

lisgtopad 2019

K napsání tohoto článku mě přiměla zpráva o úmrtí mladého australského rybáře, kterého nešťastnou náhodou kousl mořský had během rybolovu na moři. Ukázalo se totiž, že ani kapitán lodi neměl ponětí o jedovatosti mořských hadů. Bývaly časy, kdy kapitán byl nejvzdělanějším člověkem na palubě lodi. Vzdělání, jak se zdá v dnešní době nic neznamená. Kdo by se zabýval něčím tak bezvýznamným, jako je mořský had. Ale jak vidno, znalosti o mořských hadech mohou zachránit lidský život. Kromě toho je vidět, že lidé jsou všude stejní a o přírodu se nezajímají, přestože jsou její součástí.

Je jisté, že v našich zeměpisných šířkách se jedovatých živočichů nemusíme bát. Žije u nás řada jedovatých živočichů, ale pro zdravého dospělého člověka jsou ve všech případech neškodní. Je prokázáno, že člověk kousnutý jakýmkoliv živočichem, ať už jedovatým nebo nejedovatým, zkolabuje obvykle v důsledku strachu, a nikoliv kvůli účinkům jedu. Už proto je dobré znát a vědět co nás kouslo, jestli to náhodou nebyl krokodýl, nebo vlkodlak…

Nicméně lidé dnes cestují do všech koutů světa, kde se mohou setkat s živočichy, kteří jsou skutečně životu nebezpeční. Zůstaňme rovnou u hadů, jejichž význam tkví nejen v jejich nebezpečnosti, ale také v jejich užitečnosti. Z hadích jedů je získávána celá řada látek, které se používají v lékařství, zejména v hematologii a neurologii. Například z jedu chřestýše se získává tzv. crotalin, který byl úspěšně použit k léčbě epilepsie už v roce 1911. Léčba pomocí hadů je známa už od starověku, kde nezbytnou součástí léku s názvem Therakum byla zmije. Tento lék byl později v našich končinách přejmenován na dryák a používal se kromě jiného při léčbě moru. Není pochyb o tom, že tento lék fungoval, zejména na rány a morové vředy, jelikož zmijí jed působí pozitivně na srážlivost krve.

Další „profláknutou“ skupinou jsou pavouci. Je třeba podotknout, že pavouci skutečně jsou jedovatí. Ovšem jejich jed na teplokrevné živočichy moc neúčinkuje. Lze říci, že pavouci v našich zeměpisných šířkách jsou zcela neškodní, jelikož ve většině případů nedokážou prokousnout lidskou kůži, a jejich jedovatost je pro člověka bezvýznamná. O to užitečnější jsou, co se týká likvidace všemožného, pro nás škodlivého hmyzu. Zcela jinak je tomu u tropických pavouků, z nichž některé druhy skutečně mohou být životu nebezpečné. Zejména někteří jihoameričtí pavouci způsobují více úmrtí než hadi. Také některé australské druhy pavouků jsou nebezpečné, a pozor je třeba dávat i ve městech, jelikož v tropickém podnebí se pavoukům dobře daří a jsou hojní.

Další podobnou skupinou jsou štíři, kteří kupodivu nejsou zdaleka tak obávaní jako pavouci. Je to zřejmě tím, že se štír vyskytuje ve znamení zvěrokruhu a u lidí si tak získal určité sympatie. Každopádně jsou štíři velmi jedovatí. K otravě lidí štírem však dochází velmi zřídka, jelikož štíři žijí většinou v nehostinných končinách, kam lidé málokdy přijdou, a také jsou převážně noční živočichové, takže možnost kontaktu s lidmi je u nich minimální. Obvykle dochází k otravě štírem v případě, že cestovatel si po ránu nevyklepe boty, které štír může považovat za úkryt před denním světlem.

Samozřejmě existuje řada jiných jedovatých živočichů, jako jsou například chobotnice, ryby, plži a mlži, medúzy, mořské sasanky, žáby, hmyz a další. Není tedy od věci, pokud cestujeme do exotické země, zjistit co tam žije za jedovaté živočichy a jak se jim co nejlépe vyhnout. A také co dělat, pokud by nás náhodou některý z nich kousl. Také je třeba vědět, že vina je v tom případě vždy na straně člověka, jelikož každý živočich ví, že s lidmi si není radno začínat a za normálních okolností se nám raději vyhne.

V Provodíně a okolí nežije žádný nebezpečně jedovatý živočich, takže otrava nikomu nehrozí. Člověk tady může být otrávený leda z práce, nebo z televizních zpráv.