květen 2022
„Vidíš-li poutníka, an dlouhou lučinou
spěchá ku cíli, než červánky pohynou?
Tohoto poutníka již zrak neuzří tvůj,
jak zajde za onou v obzoru skalinou,
nikdy – ach nikdy! To budoucí život můj.“
Poznáváte nejvýznamnější dílo romantického pěvce jara, mládí a lásky? Ano, jedná se o méně známý úryvek z Máje, jedné z našich nejkrásnějších básnických skladeb. A oním poutníkem, jenž se po letech vrací na místo tragického skonu otcovraha, je Karel Hynek Mácha. Básník tragického osudu, který umírá náhle ve věku nedožitých 26 let v Litoměřicích 6. listopadu 1836. Stalo se tak v den, kdy měl být oddán se svou snoubenkou Lori.
Dnes už víme, že Mácha nebyl takový romantik, jak si podle jeho básní i povídek můžeme myslet. Jeho intimní deníky, které v roce 1884 rozšifroval Jakub Arbes, naopak Máchu polidšťují a přibližují nám ho jako člověka z masa a kostí, s temnějšími stránkami jeho povahy. Deníky byly ovšem jako literární kuriozita, která by bořila Máchův kult, veřejnosti dlouho odpírány. Sama jako učitelka musím přiznat, že dětem školou povinným se o nich též nezmiňuji, mimo jiné i proto, že nic jiného by si z Máchovy tvorby nepamatovaly. Raději tedy společně odhalujeme skrytá tajemství Máje a Máchových „hradů spatřených“.
Připomínat si Karla Hynka Máchu každý rok právě v květnových dnech patří již k tradici. Ostatně kdo jiný, než tento básník dovedl tak poutavě vylíčit probouzející se krásy jarní přírody v kontrastu s tragickým koncem nešťastné lásky? Z Máchovy sochy na Petříně se stalo poutní místo všech milenců a na 1. máje bývá obsypána květy. Ale kdo chce oslavit krásu májové přírody, nemusí se nutně vydat na rozkvetlý Petřín. Může si vzpomenout, že Mácha byl též poutníkem, vydat se po jeho stopách a hledat místa, o kterých se básník zmiňuje ve svých denících. Zdrojem k rekonstrukci jeho cest mohou být i kresby „hradů spatřených“ (jejichž seznam čítá na 90 položek) a korespondence s přítelem Eduardem Hindlem. Vášnivý poutník Mácha se rád toulal Podbezdězím, Kokořínskem a Posázavím. Chodil samozřejmě převážně pěšky a rád vyhledával romantická místa spojená s historií. Novodobý poutník se může vydat například po stopách první Máchovy větší cesty z roku 1832- vedla z Prahy přes Mělník, Kokořín, Housku, Doksy až na Bezděz. K tomu je ovšem zapotřebí pořádná fyzička! Vždyť Mácha došel pěšky za 6 dní až do Benátek. Byl to tedy zcela jistě vitální a energický muž, žádný typ křehkého básníka.
Ať už se tedy vydáte kamkoliv, na Bezděz, Housku, na Kokořín, do Doks či k Máchovu jezeru, zkuste nasát „genia loci“ těchto míst a kdoví, třeba se vám básník přes oblouk dvou století podívá přes rameno.
